Základní údaje


Jméno:   Bohuslav František Klíma

Titul:    doc. PhDr., CSc.

Přezdívky:   Želvička, Bob, Bobeš, Bobánek

Bydliště:   Jugoslávská 62, Brno - Černá pole

Rodinný stav:   vážná známost...

Datum narození:    3. 5. 1950

Svátek má:    22. 8.

Životní krédo:   Bobánek je king!

Potomci:   1 krásné dítě :-)

Sourozenci:   1 sestra

Oblíbená hláška:   "Prosím, pěkně, klid!" :-)

Zvláštní znamení:   (náš) nejoblíbenější učitel - historik na MU :-)

Co nemá rád a co by v životě neřekl:    slovo VYKOPÁVKY - důkazem je úryvek z novinového článku blíže neurčeného data, který můžete najít na nástěnce u pracovny pana docenta: "Letos se soustřeďujeme na prostor vnitřního hradu. Jsme zhruba v polovině sezóny a právě se s vykopávkami dostáváme do pro nás nejzajímavější vrstvy," upozornil Klíma...



Podrobnější informace


Bylo nebylo...nebylo. Ale spíš bylo než nebylo.

     Jednoho dne před 58 lety se nad Československou socialistickou republikou náhle setmělo a v rodině doc. RNDr. Bohuslava Klímy, DrSc., jednoho z nejslavnějších moravských archeologů hned po Ladislavu Inocenci Červinkovi, Jindřichu Wankelovi, Karlu Absolonovi, Jaroslavu Palliardim, Karlu Jaroslavu Maškovi, Janu Kniesovi, Martinu Křížovi, Emanuelu Šimkovi a Josefu Poulíkovi, se narodil dlouho očekávaný potomek - syn, Bohuslav Klíma mladší.


     Již jako malý chlapec projevoval výrazný zájem o práci svého otce. Jeho první hračkou byla maketa Petřkovické venuše, jeho prvním slovem byly valkýry, i když v jeho podání to tehdy znělo spíše jako valkýly... Od mala pravidelně navštěvoval keramický kroužek a do památníčků všem kreslil zásadně únětický koflík. A tak se není čemu divit, že když se ve svých osmnácti letech rozhodoval, co dál dělat, archeologie pro něj byla jasná volba. V letech 1968 - 1973 tak den co den usedal do školních škamen filozofické fakulty - katedry prehistorie MU v Brně a celých 5 let se pilně učil a studoval. Odměnou mu byl titul PhDr. Jeho doktorská disertace nesla název Stavební kování velkomoravské architektury.

     Poté krátce působil v Oblastním muzeu jv. Moravy ve Zlíně. Zanedlouho se mu ale zastesklo po rodné hroudě a proto přijal místo odborného asistenta na katedře historie PdF MU v Brně. Zde pobyl o něco déle, nicméně v roce 1979, hnán zřejmě vyššími cíly, opět změnil svého chlebodárce a přešel do AÚAVČR. Pracovně byl vázán na vědecký výzkum velkomoravského centra v Mikulčicích, které se mu, společně s jeho pozdějším působištěm, výšinným hradištěm sv. Hypolita ve Znojmě, staly takřka druhým domovem. Ale nepředbíhejme. Bohuslav František Klíma po zralé úvaze dospěl k celkem rozumnému závěru, že nejslavnějším historikem - archeologem se nemůže stát, jestliže se ve své profesní činnosti zaměří na období pravěku, poněvadž toto období si svého čelního představitele už dávno našlo a nebyl jím nikdo jiný než doc. RNDr. Bohuslav Klíma, DrSc., geolog - paleontolog, otec Bohuslava a jeden z nejznámějších archeologů vůbec. Z jeho nejvýznamnějších archeologických počinů můžeme namátkou jmenovat objevení unikátní Petřkovické (Landecké) venuše v roce 1953 nebo zakoupení vinného sklepu v Dolních Věstonicích o několik let později. Bohuslav František se tedy rozhodl rozšířit pole rodinné působnosti a zasvětit svůj život středověku a Slovanům, konkrétně pak problematice slovanského kovářského řemesla, jemuž věnoval řadu odborných prací a probdělých nocí. Výsledky několikaletého bádání pak shrnul nejen ze stolu, ale i do své kandidátské disertace.

     Rok 1986 se nesmazatelně zapsal do dějin, a to hned z několika důvodů, jednak došlo k výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu, ale co bylo mnohem důležitější, Bohuslav František získal důvěru vyšších kruhů a dohled nad archeologickým výzkumem velkomoravského výšinného hradiště sv. Hypolita ve Znojmě. Kromě toho ještě v témže roce dokončil svoji kandidátskou disertaci, jejíž téma znělo Kovářské řemeslo velkomoravských Mikulčic.

     Mezi léty 1987 - 1990 vedl výzkumy také na znojemském hradě - v rotundě sv. Kateřiny a v jejím okolí. Své osobní dojmy a nevšední zážitky sepisované po dobu několikaletého působení v tomto malebném jihomoravském městečku potom podrobně vylíčil v díle, s na první pohled nic neříkajícím názvem, Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. Tato publikace se záhy stala bestsellerem a právem se zařadila mezi vrcholná díla novodobého archeologického postmodernismu. Stala se také Bohuslavovou prací habilitační.

     Dalším zlomovým momentem v kariéře Bohuslava Františka Klímy byl bezpochyby rok 1993, kdy se vrátil zpět na MU a nečekaně znovu na katedru historie Pedagogické fakulty, kde působí dodnes. Nadále soustřeďuje svůj zájem na období Velké Moravy a přemyslovských Čech. Pro studenty historie každoročně organizuje letní archeologickou praxi na již zmíněném znojemském hradišti, na jehož provádění získala katedra historie MU dekret MK ČR.

     V roce 1994 založil Bohuslav Klíma nadaci sv. Hypolita, v jejímž čele stojí Mons. František Lobkowicz, světící biskup pražský, a kde sám velký Bohuslav vykonává fukci gen. sekretáře. Úkolem nadace je ochrana památek a podpora vědy, osvěty a školství.

     Rok 1996 přinesl Bohuslavu Františkovi další úspěch v podobě funkce vedoucího katedry historie a rok 1998 pak cenu rektora za vědeckovýzkumnou práci.

     V roce 2000 Bohuslavovi funkční období sice vypršelo a ve funkci ho nahradil současný vedoucí katedry, doc. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc., nicméně Bohuslav František se tím rozhodně nenechal rozhodit a svoje životní poslání na katedře historie vykonává svědomitě dál a snad doufá, že třeba zase jednou..., což bychom mu všichni moc přáli.