Landecká (Petřkovická venuše)

     Vrch Landek v Ostravě-Petřkovicích je bezesporu nejdůležitějším ostravským nalezištěm, dokonce Evropského významu. Tyčí se na levém břehu Odry, v místech jejího soutoku s Ostravicí. Jeho vrcholek se nacházel až 90 metrů nad hladinou řeky. Ze severní strany je stoupání poměrně pozvolné, kdežto na jihu a jihovýchodě spadá v poměrně prudkém srázu k řece. Landek je také jediným místem v Ostravě, kde kdy proběhl regulérní archeologický výzkum. Své sídliště zde v mladším paleolitu založili lovci mamutů.

     Ve středověku byl Landek významným strážním místem nad křižovatkou obchodních cest mezi Baltem a Středomořím, které bývají označovány jako "jantarová" nebo "solná" stezka. V 9. století zde stávalo slovanské hradisko a o 400 let později středověký hrad opavských knížat. Hrad byl rozbořen v první polovině 15. století a jeho zdivo posloužilo jako stavební materiál obyvatelům okolních obcí.

     Dnes představuje Landek, prohlášený v roce 1992 národní přírodní památkou, významnou naučnou, turistickou a odpočinkovou oblast.

     Lokalita byla objevena při stavbě tenisového hřiště v roce 1924 a poté zde ve 20. a 30. letech sondoval ing. J. Folprecht, který také uvedl lokalitu do odborné literatury. V letech 1952 a 1953 provedl na lokalitě čtyři větší plošné odkryvy doc. Bohuslav Klíma st. (Archeologický ústav ČSAV v Brně), který lokalitu jako první přiřadil kultuře gravettienu. Nálezy z prvních výzkumů jsou uchovány v Moravském muzeu v Brně, výtěžky pozdějších výzkumů pak již v Městském muzeu v Ostravě.

     Po druhé světové válce na Landeku kopal tým Archeologického ústavu ČSAV ve spolupráci se Slezským muzeem v Opavě (1952, 1953). Tehdy bylo čtyřmi menšími, plošnými, výkopy prozkoumáno asi 170 m2 v hloubce 100 cm. Nalezeno bylo několikero ohnišť a stopy po drobných terénních úpravách, která sledují okraje pravěkých stanovitých chat. Takové chaty známe například z Dolních Věstonic a Pavlova na jihu Moravy.

     Byly nalezeny zbytky tří takových chat, oválného půdorysu, každá s dvěma ohništi. Nebyly nijak veliké, jejich délka byla 6 - 7,5 m a šířka 3 - 4 m. Díky nepřítomnosti jam po nosných kůlech střední konstrukce se lze domnívat, že chaty byly jen lehkými příbytky stanového charakteru, s kůžemi napnutými na kostře z větví. V ohništích a popelištích nemohly zraku archeologů uniknout drobné zlomky kamenného uhlí a jeho zkoksovatělé a popelovité součásti. Chemické rozbory potvrdily, že šlo o uhlí, které vycházelo na povrch nedaleko sídliště. Byl tak první důkaz o tom, že neolitičtí lovci již před více než 25 000 lety použili pro živení svých ohnišť tohoto "černého kamene." Jde o vůbec první doklad používání uhlí k topení na světě! Z kosterních pozůstatků byly v okolí sídliště nalezeny zbytky mamuta, koně a soba, ovšem špatně zachované. Co se týče kamenné industrie jsou nálezy bohaté a vždy se jedná o předměty z kvalitního pazourku, který se v okolí nacházel. Výrobky byly nalezeny nakupené vždy na určitých místech poblíž ohnišť uvnitř chat. Mnoho z nich jsou nedokončené čepele a úštěpy, jádrovité předměty a kamenné podložky svědčící o přítomnosti dílen v tábořišti a o vysoké produkci kamenných výrobků. Dá se z toho usuzovat, že zdejší sídliště mělo zvláštní význam, tedy že bylo zásobovací stanicí lovců, kteří zde vždy po určité době přišli a zásobili se novými předměty.

     Nejvýznamnějším nálezem vůbec je drobné, 46 mm vysoké torzo ženského těla z červeného krevele, takzvaná Petřkovická Venuše, kterou objevil v roce 1953 doc. Bohuslav Klíma st. Torzo naprosto věrně znázorňuje všechny části ženského těla, avšak nezdůrazňuje je tak, jako u většiny jiných sošek Venuší z té doby. Soška ležela pod mamutí stoličkou spolu s dalším, méně dokonalým torzem ženské postavy. Stáří sošky se odhaduje na cca 23 000 let a její originál je uzavřen v trezoru brněnského Archeologického ústavu.


Letecký pohled na
vrch Landek
Petřkovická venuše

Zdroje:
www.volny.cz/nadace-landek/procpravenadacelandek.htm
www.pragamystica.cz/venuse.htm
www.hrotic.nazory.cz/ostravavpraveku.html
www.phil.muni.cz/archeo/sbornikm3/jarosova.html